Vrabcova píseň o naději

Bývalý vězeň jednoho z mnoha stalinských lágrů na Sibiři vzpomínal, co mu vlilo novou sílu a naději nevzdat se v těch hrozných podmínkách, ve kterých se nacházel. Stál se svými spoluvězni na nástupu před baráky jen v chatrném oblečení v třicetistupňovém mrazu. Pomalu vycházelo studené sibiřské slunce a on se v duchu ptal: "Bude tohle můj poslední den?" Tu zaslechl zacvrlikání vrabce.Podíval se za tím překvapujícím zvukem života v té mrazivé pustině a uviděl malého vrabce, který se právě vyškrábal z komína, kde hledal útočiště před krutým mrazem. Byl celý černý od sazí a třepal křidélky, aby se sazí zbavil. Přitom si vesele zacvrlikal.Muž byl překvapen vlastní reakcí na tento drobný výjev v přírodě. Řekl si: ''Když takový malý tvor tady v tak těžkých podmínkách zápasí o zachování svého života - a daří se mu to -, proč bych to já vzdal?'' Ten malý vrabec mu vlil novou sílu a naději do zápasu s jeho těžkým údělem.Kniha Ludvíka Švihálka - podobně jako onen vrabec - chce povzbudit čtenáře k víře, naději a lásce. Najdete v ní promyšlený pohled na svět, dějinné události i na osudné souhry našeho života. Myšlenky o roli rozumu, o Bohu a hodnotě člověka jsou prokládány příběhy z historie a citáty významných osobností. Autor tak svým osobitým způsobem dovádí čtenáře k poznání sebe sama a otevírá nový rozměr budoucnosti.