Stále na útěku

Meriem se narodila v Alžíru, její matka otěhotněla s bělochem, nikomu však nic neřekla a provdala se za Alžířana. Když porodila, v rodině vypukl obrovský skandál. Rodinná rada rozhodla, že žena i dítě musí zemřít, ale manžel se za ně postavil. Uprchli spolu, celý rok se protloukali od domu k domu, ze skrýše do skrýše, aby unikli hrozbě smrti. Ukrývali se ve sklepích, jednou holčičku dokonce museli schovat do popelnice. Nakonec se matce život psance omrzel, jednoho dne jednoduše utekla a rodinu opustila. Po jejím odchodu se otec vrací domů a pro Meriem nastává pravé peklo. Ostatní na ni pohlížejí jako na vyvrhele, na každém kroku zažívá ponižování a ústrky. A ještě horší časy ji čekají, když se její otec znovu ožení. Po narození nevlastního bratra musí Meriem místo školy prát plenky, drhnout podlahu a otročit jako služka. Macecha ji nutí krást na trzích, bije ji do krve. Marně se holčička snaží zavděčit jí i otci, kterého zbožňuje, přestože ji za každou maličkost trestá krutým výpraskem. Když ji jednou málem zabije, uteče Meriem z domova a nějakou dobu žije na ulici. Přespává, kde se dá, žebrá o jídlo, jen taktak unikne znásilnění, a nakonec se dostane do katolického domova pro sirotky, kde ji čeká tuhá kázeň a stejně přísné tresty. Krátce se na ni usměje štěstí, když ji přijmou vzdělaní francouzští manželé, ale potom ji otcova rodina znovu najde. Meriem netuší, že jejího utrpení ještě zdaleka není konec.