Odvaha k nadání

Umět talent rozpoznat a úspěšně a smysluplně jej rozvinout, vyžaduje citlivý přístup. Především od jeho nejbližšího okolí, tj. zejména rodiny a učitelů. V publikaci Odvaha k nadání čerpá Erika Landau, zakladatelka a vedoucí Institutu na podporu věd a umění pro děti a mládež na univerzitě v Tel Avivu a inspektorka Psychoterapeu­tického ústavu lékařské fakulty tamtéž, z mnohaletých zkušeností se vzděláváním mimořádně nadaných dětí. Na konkrétních příkladech ukazuje nutnost kreativního a především individuálního přístupu ke vzdělávání dětí, zabývá se obtížnou integrací nadaného dítěte do společnosti, či rolí rodičů při jeho výchově. Knížka tak zaujme všechny, kdo se s dětmi a jejich nadáním setkávají. Práce významné psycholožky Eriky Landau o kreativitě, nadání, hře, o možnostech v psychoterapii a výchově jsou psány velmi srozumitelnou a praktickou formou, o čemž svědčí i fakt, že byly přeloženy do osmi jazyků a jsou známy po celém světě. Odvaha k nadání je první knihou Eriky Landau v češtině, v překladu Ivany Vízdalové. Byla jednou jedna devítiletá holčička. Hrála na klavír a uměla to moc dobře. Mela kamarády, přestože denně celé hodiny strávila klavírními cvičeními a oni si na dvore hráli na slepou bábu nebo na schovávanou. Přátele měla i v hudební škole. Jednoho dne se konala soutěž mladých klavíristů. Dívčina maminka byla nemocná a tatínek na služební cestě. Spolužáci a jejich matky byli v době soutěže k holčičce velmi milí. Pak nastala chvíle napětí. Bylo vy­hlášeno jméno třetího výherce, pak toho, kdo se umístil na druhém místě. Děti si vyměňovaly rozrušené pohledy, maminky je hladily. Potom byl vy­hlášen vítěz. Naše dívka vstala, zmateně zamířila k pódiu a převzala cenu. Ohlédla se do publika a hledala pár očí, se kterým by mohla sdílet svou ra­dost a překvapení, nenašla však žádný. Přátelé klopili zrak, jejich matky mely najednou sevřené rty. Dívenka sešla dolů ke kamarádům, ale ti postávali ve skupinkách a nikdo si jí nevšímal. Už k nim nepatřila. Bylo jí z toho velmi smutno a začala nenávidět cenu, která z ní udělala opuštěného člověka. Proč jen jsem tu cenu dostala, přemítala. Cožpak ji potřebuji? Dívka v tu chvíli osaměla a dlouho zůstala sama. Autor.