Public relations a politika

Ojedinělá publikace uznávaného českého autora seznamuje se základními otázkami i technikami mocenské a politické praxe při řízení celospolečenských záležitostí v prostředí moderní, masové společnosti. Mocenské elity reprezentované zejména představiteli politické a hospodářské moci potřebují pro svou vládu souhlas, pochopení a spolupráci veřejnosti, která politiky zmocňuje k řízení veřejných záležitostí. Veřejnost na ně svou volbou do značné míry přenáší i vlastní osudy, jež jsou s politickým řízením celospolečenských procesů úzce spojeny. Vztah mezi mocenskou elitou a veřejností je v rozvinutých, liberálně demokratických státech velmi sofistikovaně pěstován prostřednictvím nástrojů a technik vztahů s veřejností - public relations. Kdo pochopí a zvládne zásadní otázky teorie a praxe PR (ovlivňování mínění) - vytváření souhlasu mezi občany, získává možnost výrazněji kontrolovat svůj vlastní osud v prostředí moderní či "postmoderní" společnosti, dokáže ovlivňovat a nen.echá se snadno zmanipulovat.O autorovi.Jozef Bohumil Ftorek, M.A. (*1973).Autor studoval žurnalistiku a masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd UK v Praze a na New York University (NYU) v USA, kde získal magisterský titul v oboru mediální ekologie (Master of Arts in Media Ecology /M.A./, 1998). V letech 1998-1999 pracoval jako redaktor zahraniční redakce zpravodajství TV Nova, později jako externí redaktor a reportér České televize (2000-2003). Získal cenné zkušenosti při práci tiskového mluvčího i jako account manager v agentuře public relations. Podílel se na přípravě mediální kampaně na podporu profesionalizace Armády ČR. V současnosti vede vlastní lektorskou a konzultantskou praxi. Je garantem a autorem projektu MEDIA LEKTOR.CZ a autorem knihy Public relations jako ovlivňování mínění, jak ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat (2006). Pedagogicky působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha, kde přednáší problematiku public relations včetně otázek public relations a politiky.Z obsahu.Obsah 5.O autorovi 7.Předmluva 9.Úvodem 13.Sjednocení základních pojmů pro potřeby publikace 15.1. Politika public relations - geneze 21.1.1 Šaman, král a kardinál 21.1.2 Politika, věc veřejná 22.1.3 Moderní společnost a nová elita 23.1.4 Nástup public relations 26.1.5 Válečná propaganda a velká válka 27.1.6 E. L. Bernays, otec public relations 29.1.6.1 Formování občanského souhlasu 30.1.6.2 Revoluce, banány a CIA 31.1.6.3 Propaganda, blahobyt a demokracie 33.1.7 Joseph Goebbels, pán myšlenek třetí říše 35.1.7.1 Film, nacismus a politická propaganda 38.1.7.2 Věčný Žid (Der Ewige Jude) 39.1.7.3 Žid Süs (Jud Süs) 41.1.8 Propaganda a public relations 45.1.8.1 Propaganda v běhu času 45.1.8.2 Propaganda, pravda a vzdělání 48.1.8.3 Propaganda, rozlišení a charakteristika 49.1.8.4 Argumentační a rétorická manipulace - techniky 50.2. Public relations - teorie a praxe 53.2.1 Public relations, de? nice a vymezení pojmu 53.2.1.1 Public relations a veřejné mínění 54.2.1.2 Public relations, sociální kontrola a hegemonie elit 55.2.1.3 Public relations a ideologie 56.2.1.4 Public relations a propaganda 58.2.1.5 Public relations a etika 59.PUBLIC RELATIONS A POLITIKA.2.1.6 Public relations a psychologické operace 60.2.1.7 Public relations a agentury public relations 62.2.1.8 Public relations a marketing 64.2.1.9 Public relations a reklama 66.2.1.10 Public relations a marketingová komunikace 67.2.2 Public relations a regulace informačního toku 68.2.2.1 Public relations a publicita 69.2.2.2 Public relations a usměrňování informací 69.2.2.3 Aktivní public relations 71.2.2.4 Reaktivní public relations 75.2.3 Public relations a předání zájmového sdělení 75.2.3.1 Public relations, informační zdroje a komunikační kanály 78.2.4 Public relations a masová média 89.2.4.1 Masová média a současná společnost 90.2.4.2 Informační ? ltry 92.2.4.3 Informační ? ltry, taktika a strategie PR 95.2.4.4 Kritická škola a hegemonie elit 95.2.4.5 Dominantní zdroje a informační monopol 96.2.4.6 Kulturní imperialismus 98.2.4.7 Liberální paradigma konkurence 100.2.4.8 Chaotický tok a nástup nové hegemonie 101.2.4.9 Masová média a jejich společenská funkce 103.2.4.10 Základní vlivy na mediální a žurnalistické výstupy 104.2.4.11 Publikum a účinky masových médií 111.2.4.12 Účinky masových médií na jednotlivce 113.3. Public relations a politická praxe 119.3.1 Mocenská elita a vztahy s veřejností 119.3.1.1 Mocenská elita a politická třída 120.3.1.2 Koloběh elity a teorie elity 122.3.2 Politická propaganda a formování souhlasu 125.3.2.1 Politická propaganda a autorita 125.3.2.2 Politická propaganda a krycí organizace 132.3.2.3 Politická propaganda a politické instituty 135.3.2.4 Politická propaganda a informační manipulace 139.3.2.5 Politická propaganda a formování veřejného mínění 146.3.2.6 Politická propaganda a obraz nepřítele 149.3.2.7 Public relations a politický projev 151.4. Případové studie 155.4.1 PR a kauza raketové obrany USA ve východní Evropě (I. dějství) 155.4.1.1 Raketová základna, občanská veřejnost a formování souhlasu 159.4.1.2 Raketová základna USA a public relations české vlády 159.4.1.3 Vrtěti radarem aneb Občanská veřejnost se aktivizuje 162.4.2 PR a kauza raketové obrany USA ve východní Evropě (II. dějství) 165.4.3 PR a kauza regionálních válek 166.4.3.1 Rusko-gruzínská válka o Jižní Osetii 167.4.3.2 Lité olovo v pásmu Gazy 174.Závěrem 179.Použité zdroje 181.