Duchovní terapie a křesťanská tradice

Starobylá úcta ke čtrnácti svatým pomocníkům se šířila obzvláště v dobách, kdy lidstvo navštěvovala různá soužení. Byla pro ně formou terapie, posilovala jejich důvěru v Boha v čase nouze a úzkosti. Autor představuje jednotlivé světce jako ochránce v každodenních trápeních, jako pomocníky ve zvládání vlastních poranění. Jednotlivé legendy chápe jako ukazatele na cestě k uzdravení. Ukázka z textuSvatá Barbora, Patronka vězňů a umírajících Legenda o sv. Barboře je plná symboliky. Jméno Barbora znamená "cizinka". Není z tohoto světa a nenáleží mu; pochází odjinud, pochází z nebeského světa. Nenechá se vtěsnat do měřítek tohoto světa. Jako cizinka je Barbora ženou svobodnou a nepochopitelnou. Zůstává v ní jakési tajemství, kterému nemůžeme rozumět. Barbora nás odkazuje na tajemství Boha, který pro nás provždy zůstane nepochopitelně jiný. Tato legenda je vysoce aktuální. Ukazuje, jak se Barbora stává sama sebou, jak svobodně kráčí svou cestou. Ačkoliv otec usiluje o to, aby ji vtěsnal do světa svých představ, přece nad ní nemá žádnou moc. V této legendě je velmi silně zdůrazněna otcovská problematika. Víra je pro Barboru cestou k odkrytí jejího prapůvodního obrazu; obrazu, který si o ní učinil Bůh. Tento obraz ji osvobodí od obrazu, který jí podsouvá její otec a chce ji do něho násilím vtěsnat.