Papež a Mussolini

Když dobro a zlo nestojí proti sobě. Znepokojující příběh tajného spojenectví mezi papežem Piem XI. a Benitem Mussolinim. Oceněno Pulitzerovou cenou 2015. Papež a Mussolini vypráví strhující příběh dvou mužů, kteří se dostali k moci v roce 1922 a společně změnili běh dějin 20. století. V mnoha ohledech nemohli být rozdílnější. První byl učený, řádný a zbožný, většinu dospělého života trávil pročítáním starých rukopisů. Toužil po středověkých časech, kdy o církevních pravdách nikdo nepochyboval. Druhý byl násilnický surovec a ze své podstaty antiklerikální štváč. I přesto měli Pius XI. a italský "duce" mnoho společného: Ani jeden nevěřil v demokracii, oba z duše nenáviděli komunismus a byli výbušné povahy. Oba byli tím druhým rozčarovaní, přesto se děsili, co by nastalo, kdyby jejich spojenectví zaniklo. Potřebovali totiž jeden druhého k tomu, aby si udrželi moc a dosáhli svých politických cílů. Kertzer ve své nové knize přináší překvapivé důkazy o tom, že Pius XI. hrál klíčovou roli v upevnění Mussoliniho moci a pozice diktátora. Výměnou za podporu Vatikánu navrátil Mussolini církvi mnoho privilegií, o které přišla. A tak církev nejenže neprotestovala proti tomu, že se s Židy zachází jako s občany druhé kategorie, naopak ducemu poskytla nejpádnější možné argumenty, proč proti nim přijmout takto přísná opatření. Kniha je doplněna množstvím zajímavých portrétů dalších osobností pohybujících se jak při Svatém stolci, tak kolem duceho a nechybí ani detaily z Mussoliniho soukromého života či podrobnosti týkající se vztahu s německým Vůdcem a dalšími fašistickými pohlaváry. Rozhodnutí autora napsat tuto knihu se zrodilo v roce 2002, poté co Jan Pavel II. schválil otevření archivů týkajících se pontifikátu Pia XI. Roku 2003 byly badatelům zpřístupněny materiály o stycích Vatikánu s Německem a o tři roky později následovalo všeobecné zveřejnění vatikánských archivů. Během sedmileté archivní rešerše nashromáždil Kertzer digitální kopie pětadvaceti tisíc stran dokumentů, jež se v archivech nacházejí. Rovněž pročetl tisíce stran publikované italské, francouzské, britské, americké a německé diplomatické korespondence, včetně deníků a memoárů. Čerpal rovněž z archivu Mussoliniho špionů ve Vatikánu.