Zavíráme!

V románu Zavíráme! z roku 1994 se Heller po třiatřiceti letech vrátil k postavám z Hlavy XXII. Jejich životy se chýlí ke konci stejně jako celé 20. století a za generací, která bojovala ve druhé světové válce, pomalu padá černá opona. Teď už se Yossarian a další nepotýkají s Němci, ale s vyhlídkou nevyhnutelného konce. Zavíráme! je divoce humorná a zároveň hluboce závažná kniha: jako v zrcadlovém bludišti se v ní v groteskní deformaci, ale zároveň prapodivně přesně ukazuje pravda o Americe i jejích mýtech.ukážka:.Když lidé našeho stáří hovoří o válce, nemají na mysli Vietnam, ale onen konflikt, který vypukl před více než půlstoletím a zasáhl téměř celý svět. Než jsme do něj vkročili my, zuřil už téměř dva roky. Jen do invaze v Normandii prý v té válce zahynulo přes dvacet milionů Rusů. K zásadnímu zlomu v ní došlo u Stalingradu, ještě než naše noha vstoupila na evropský kontinent, a už dlouho předtím byla vítězně vybojována bitva o Británii. Ovšem než válka skončila, stála Ameriku milion obětí – přímo v bojových akcích padlo na tři sta tisíc amerických vojáků. Jenom v Pearl Harboru zahynulo onoho neblahého dne v prosinci 1941 třiadvacet tisíc mužů (kromě toho víc než pětadvacet tisíc dalších utrpělo zranění), což je víc, za ten jeden jediný den, než po odečtení padlých v nejdelší a nejkrvavější pacifické bitvě činily naše celkové ztráty v Tichomoří, víc mrtvých Američanů než v den invaze do Francie. Není divu, že jsme do toho potom šli. Díky Bohu za atomovou pumu, radoval jsem se společně se zbytkem civilizovaného západního světa, když jsem si tehdy před padesáti lety přečetl palcové titulky v novinách a dozvěděl se, že to bouchlo. To už jsem byl zpátky doma. Válka pro mě skončila, přežil jsem ji bez škrábnutí a jako válečný veterán jsem na tom byl mnohem líp než před ní. .