Na hraně zapomnění

Camryn Bennettovou zkouší osud jako nikoho druhého. Rodina se jí.rozpadla, když se otec matkou rozvedli a bratra zavřeli do vězení.Její přítel tragicky zahynul při autonehodě a nejlepší kamarádka.Camryn zrovna obvinila, že jí chce přebrat kluka. Pak už stačí.jediný den práce v obchodě s oblečením, aby se definitivně rozhodla.tohle není život, který by chtěla žít.Camryn tedy hodí všechno za hlavu a vydává se na cestu napříč.Amerikou. V autobuse se seznamuje se sympatickým, i když trochu.tajemným Andrejem Parrishem, který má vlastní důvody, aby dal svému.předchozímu životu vale. Oba mladí lidé si rychle padnou do noty a.dohodnou se, že budou cestovat spolu – ale jen cestovat. Byť se oba.dva tvrdohlavě brání vzájemným sympatiím, dodržet slib, který si.dali, se ukazuje stále jako těžší a těžší….Ukázka z textu"Člověk.musí žit tady a teď," prohlásil, když jsem ohromeně mlčela."Nemyslíš?" naklonil hlavu ke straně a zadíval se na mě.Chvíli mi trvalo pochopit, jak to mysli, ale ani pak jsem nevěděla,.co říct."Žit tady a teď," opakovala jsem po něm, a v duchu si říkala – a co.milovat? "No, asi máš pravdu." Stejně by mě zajímalo, čemu věří ve.skutečnosti.Narovnala jsem záda a otočila se k němu, abych na něj líp viděla.Abych o něm víc zjistila."Co to pro tebe znamená žít teď?" zeptala jsem se.Všimla jsem si, že mu jedno obočí zaškubalo a jeho vyraz se trochu.změnil. Jako by ho překvapila vážnost mé otázky. Nebo můj zájem.Možná obojí.Napřímil se a zvedl hlavu."Jen pořad něco rozebírat a plánovat je k ničemu," prohlásil. "Když.pořad rozebíráš minulost, nepohneš se z místa. Stejně tak tě drží.zpátky, když pořad jen plánuješ budoucnost. To pak.trčíš pořad na místě." Zadíval se na mě. "Žij touhle chvílí,".pronesl, jako by mi sděloval něco závažného, "kdy je všechno, jak.má bejt. Přestaň zbytečně vzpomínat na minulost a dostaneš.se, kam se chceš dostat, mnohem rychlejc. A bez bouli na.silnici.".Zavládlo ticho, během kterého jsme oba přemýšleli o tom, co pravě.řekl. Přemítala jsem, jestli mysli na to, co já. Taky jsem dumala.nad tím, i když to jsem si přiznávala jen nerada, proč mi u tolika.jeho úvah připadá, jako bych slyšela sama sebe.